Šumavské bylinné je tradiční bylinný elixír vyráběný na Šumavě podle původní receptury proslulého vimperského lékárníka dr. Budínského. Ten v roce 1897 pro své pacienty vytvořil nápoj, přispívající k dobrému trávení. Obsahuje výtažky 22 vybraných druhů šumavských bylin a cizokrajného koření, které mu dávají nezaměnitelnou vůni a chuť.

Osobitý nápoj s obsahem pelyňkového alkaloidu tujónu, který byl svého času de facto legálním lehkým halucinogenem socialistického Československa, je obestřen spoustou pověstí, příběhů a mýtů a stranou svých nezpochybnitelných podpůrných účinků dobrého trávení byl a je oblíben tvůrčími duchy slova, obrazu i hudby. Takže nepřekvapí, že se objevuje ve filmech (Pupendo, Občanský průkaz), literatuře (knihy Martina Sichingera, Petry Klabouchové či Petra Stančíka), hudbě (trampské i alternativní) a dokonce jej Zdeněk Svěrák infiltroval do pohádky, kterou většina z nás považuje za dětem neškodný večerníčkový standard – Radovanovy radovánky. Na domovském webu Mykoprodukty v sekci Šumavský bylinný kult naleznete veškeré detaily.

Při odběru celého kartonu (6 lahví) je doprava zdarma.

• Objem: 0,75 l
• Obsah alkoholu  18 % obj.

↓

Tíha rajské zahrady (příběh ze staré Šumavy)

Nějaký muž se kdysi vracel večer z Libína. Sešel z cesty a bloudil hlubokým lesem, až přišel na světlinu, kde se rozkládala zahrada. Náhle zasvitlo slunce a zatřpytily se podivuhodné keře a na větvích se rozhoupaly cizokrajné plody, jemu neznámé. Květin byly plné záhony a omamná vůně se linula po okolí. Ve vzduchu se třepetali ptáci duhových barev a pěli tak, až srdce usedalo. Muž byl tím vším tak zmožen, že se položil na zem a usnul. Probudily ho zvuky ze Zlaté stezky, zvonky koní a křik soumarů. Když muž sestoupil do Prachatic, nikdo ho nepoznával. Byl zamlklý a jeho oči jako by stále něco hledaly. Měl však štěstí, že se ze zahrady vůbec dostal. Jiní tam zmizeli beze stopy..

(Gustav Jungbauer, Böhmerwald Sagen, 1924)