Kupáž ovocných vín ve svěžím harmonickém celku. Pečlivě zvolená chuťová kombinace ostřejších višní a jemných, voňavých jablíček ze sadů šumavského podhůří. Vyšší zbytkový cukr s mírnou kyselinkou a vyšším alkoholem tvoří dokonalý souzvuk. Víno má plnou a bohatou chuť.

• Objem: 0,75 l  
• Obsah alkoholu  12,5 % obj.

↓

Polepšený lakomec (příběh ze staré Šumavy)

V šumavském podhůří stávala kdysi malá vesnička na kraji rozlehlého lesa a v ní žil jeden lakomý sedlák. Ten měl kromě svého dobytka i velkou zahradu, plnou chutných višní, ale nesnášel děti a už vůbec ne ty z vesnice, které na jeho višně měly zálusk. Každý rok, když višně dozrávaly, číhal sedlák u plotu své zahrady se sukovicí, aby žádné z dětí nemohlo jeho višně ani ochutnat. Dětem ze vsi se na ně sbíhaly sliny, ale dobře věděly, že kdyby je lakomý sedlák chytil, zle by se jim vedlo. A ten zůstával neoblomný a vykřikoval po vsi, že raději nechá višně shnít na stromě, než aby se dostaly k nějaké dětské chamradi.

Jednoho dne se však stala nečekaná věc. Sedlák onemocněl a to tak prudce, že se jeho zdravotní stav zhoršoval z hodiny na hodinu. Nikdo nevěděl, co mu je a lékař to měl do vesničky na koni daleko. Když se to rozkřiklo i mezi dětmi z vesnice, rozhodly se mu pomoci. Sběhly se k jeho domu a nabídly mu lahodné višňové víno, které jejich rodiče tajně připravili ze spadaných višní, které přece jen sedlák nikdy neuhlídal úplně. Ten už nejedl ani nepil – v tak žalostném byl stavu, a na nabídku posilujícího rudého moku jen bez hlesu kývl a nechal si vpravit mezi své okoralé rty alespoň pár kapek jiskřivě rudého, sladce natrpklého nápoje.

Když spolkl prvních pár kapek, hned pocítil, jak jej víno hřeje. Poprosil o další doušek a vnímal, jak se jeho stav zlepšuje a jak se mu síly vrací. Děti si okolo něj sedly a vyprávěly mu, že i když na ně byl vždycky zlý a surový, nechtěly, aby skonal. A že mu odpouští a že mu přinesly právě ty višně, které on nikomu nechtěl dát. Sedlák, který se už předtím v duchu rozžehnal se životem, seznal, že se mu stalo to, co se stává zatvrzelým a nepřejícím lidem, kteří se neumí s ostatními dělit. V tu chvíli pochopil, že kdo se k druhým zle chová, sám se zlu vydává v plen. Zalitoval svých dřívějších činů a od té doby se stal velmi štědrým a laskavým člověkem. A tak se děti ze vsi a sedlák stali velkými přáteli a užívali si společně chutné višně, jež způsobily sedlákovo napravení.

(Baru A. I. Nehodná, Nové příběhy ze staré Šumavy)