Speciální bylinný elixír vyrobený při příležitosti vzniku knihy OPUŠTĚNÉ ZÁZRAKY / VERLASSENE WUNDER nakladatelství Velarium s podpisy autorů knihy. Limitovaná edice (celkem 111 lahví) s navýšeným obsahem pelyňku a alkoholu na bázi tekuté legendy Šumavského bylinného. Obsahuje výtažky 22 vybraných druhů šumavských bylin a cizokrajného koření, které mu dávají nezaměnitelnou vůni a chuť. Každá lahev je číslovaná slovutnými sklepmistry Mykoprodukty.

POZOR: lahví s podpisem autorů knihy Opuštěné zázraky / Verlassene Wunder Klause Dittého a Martina Sichingera je celkem JEN 11!
Varianta s podpisem autorů knihy (11 lahví). Pro variantu bez podpisu autorů knihy (100 lahví) klinkněte zde.
Víno budeme odesílat od pondělí 24. listopadu.

• Objem: 0,75 l
• Obsah alkoholu  20 % obj.

↓

Horg (příběh ze staré Šumavy)

Na hoře Pancíři stával opuštěný dvorec a v tom žili před mnoha lety tři bezbožní bratři. Jednou se dalo během dne do tak prudkého deště, ze zahnali dobytek z pastvy domů dříve nez jindy. Pršelo celou noc a i v následujících dnech a tu si vymysleli podivnou a bezbožnou kratochvíli. Vyřezali si z velkého špalku dřeva mužskou postavu s obrovskou hlavou a ohavným, rozšklebeným obličejem a pak ho za stejných obřadů, jaké provádí kněz v kostele, pokřtili; při tom bezbožném křtu mu dali jméno Horg. Pečovali pak o něho jako o dítě. „Horg chce jíst,“ říkali a podávali mu dřevěnou lžící jídlo. Oblékli ho do starých hadrů a dělali s ním jako s opravdovým tvorem božím.
Ale když pak venku hory zmizely v noční tmě a oni se uložili ke spánku, Horg pojednou obživl, usadil se za stůl a dal se do jídla. Teď teprve je popadla hrůza, krev jim stydla v žilách a mráz jim běhal po zádech při pohledu na tu nestvůrnou bytost. Po chvíli se vsak vzchopili, popadli Horga, spojenými silami ho vyhodili z domu a dveře pevné zatarasili.
Ale o půlnoci se dveře rozletěly, trámy, kterými byly zapřeny, praskly jako stébla a strašný Horg stál na prahu a řval:
„Prvního sežeru, druhého roztrhám, třetího vyhodím nad střechu!“

Od toho dne už nikdo žádného z těch bratří neviděl. Jejich dvůr se rozpadl a místo, kde stával, zarostlo kopřivami a bodláčím..

(Antonín Rausch, Růže, České Budějovice, 1974)