Šumavské bezové 0,75 l
Šumavské bezové – kupáž ovocných vín ve svěžím harmonickém celku.
| Kategorie: | Šumavské bylinné elixíry a vína |
|---|---|
| Hmotnost: | 1.22 kg |
| EAN: | 8594213160078 |
Kupáž ovocných vín ve svěžím harmonickém celku. Pečlivě zvolená chuťová kombinace jemného bezu a voňavých jablíček ze sadů šumavského podhůří. Vyšší zbytkový cukr s mírnou kyselinkou a vyšším alkoholem tvoří dokonalý souzvuk. Víno má plnou a bohatou chuť.
- Objem: 0,75 l
- Obsah alkoholu 12,5 % obj.
- Držitel značky Šumava – originální produkt
↓
Tichá návštěva (příběh ze staré Šumavy)
Hluboko v knížecích lesích pod Hochsteinem stávala osamocená chalupa. V ní žil muž se ženou a kupou hladových krků. Zima toho roku na horách byla krutá, brambory dávno došly, a tak zase přišlo to, co přijít muselo. Muž po dlouhém váhání sáhl do skrýše pod podlahou pro starou flintu a ještě za tmy vyrazil nejistým krokem do lesa. Dobře věděl, že v těchto lesích jsou pány schwarzenberští hajní, chlapi s očima ostřížíma a srdcem z kamene. Koho chytli se zvěří, toho čekala v nejlepším šatlava.
Když padla rána, ani nevěděl, jak zmáčkl spoušť – tak měl zmrzlé ruce. Mladý srnec zůstal ležet v závěji. Než však pytlák stačil svůj úlovek vyvrhnout, zapraskaly větve pod těžkými botami a z lesního šera pomalu vystoupil hajný s namířenou brokovnicí připravenou k výstřelu. Muž svěsil ruce a upustil nůž do sněhu. Byli tu sami. Hajný mu hrubě svázal ruce řemenem a smýkal jím směrem k jeho vlastní chalupě, aby tam sebral i zbytek pytláckého náčiní, než ho odvede četníkům.
Když vešli do chalupy, udeřil hajného do nosu pach studeného kouře a chudoby. Děti se vyděšeně krčily u vyhaslé pece a žena se napůl strachem, napůl zimou třásla. Hajný se zarazil. Viděl prázdné hrnce i vyhublé tváře. Žena neprosila, neplakala. Jen mlčky popošla, zvedla ze země velkou lahev a nalila z ní do hliněného hrnku. Byla to její jediná medicína – čiré bezové víno, které na podzim svařila z posledních bobulí u cesty pod lesy. Odevzdaně podala hrnek hajnému.
Tomu se to nejprve příčilo, ale po chvíli se trochu napil. Hustý mok sladce voněl podzimem a na patře hladil jako živá voda. A hřál. Chuť mu nejasně připomínala něco krásného z dětství. Teplo se mu pomalu rozlévalo po těle a stále bylo dusivé ticho. Pohlédl na spoutaného muže, který klopil hlavu, pak na děti, které zíraly na ležícího srnce. A pak na ženu s vyhaslým pohledem. Hajný položil hrnek a otřel si vousy do rukávu. Pak najednou vytáhl křivák. Žena vytřeštila oči, ale hajný mezitím přeťal jejímu muži řemen na zápěstí. Otočil se na patě, srnce nechal ležet na prahu a zmizel v bílém tichu hvozdu. Od té zimy se v tom revíru pytlačilo jen když to opravdu jinak nešlo, a hajný se na tu stranu lesa díval jen jedním okem.
(Baru A. I. Nehodná, Nové příběhy ze staré Šumavy)
Diskuze
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.
