Šumavské rybízové 0,75 l

Šumavské rybízové – kupáž ovocných vín ve svěžím harmonickém celku.

Skladem
Kód: MYK009
Značka: Mykoprodukta
190 Kč Měrná cena:
Kategorie: Šumavské bylinné elixíry a vína
Hmotnost: 1.22 kg
EAN: 8594213160085

Kupáž ovocných vín ve svěžím harmonickém celku. Pečlivě zvolená chuťová kombinace ostřejšího rybízu a jemných, voňavých jablíček ze sadů šumavského podhůří. Vyšší zbytkový cukr s mírnou kyselinkou a vyšším alkoholem tvoří dokonalý souzvuk. Víno má plnou a bohatou chuť.

  • Objem: 0,75 l
  • Obsah alkoholu  12,5 % obj.
  • Držitel značky Šumava – originální produkt

↓

Noční krev (příběh ze staré Šumavy)

V Borových Ladech jezdíval v létě s vozem a v zimě se saněmi nerudný kočí, bručoun k pohledání. Nebyl moc oblíbený, za svezení chtěl po lidech zaplatit a v hospodě sedával vždycky sám a daleko v koutě, aby nemusel platit rundu. Jedné zimní noci, kdy vítr hnal přes pláně těžká mračna a teploměr vězel pod nulou, se v šenku popíjelo víc než jindy. Štamgasti měli na kočího už dlouho pifku, a tak upekli kousek, na který se potom dlouho vzpomínalo.

Kolem půlnoci zabušili spícímu kočímu na okenici, až tabulky drnčely. Křičeli, že se v hospodě strhla rvačka na nože a že je třeba hned zapřáhnout sáně a odvézt pobodaného dřevaře k doktorovi na Kvildu, jinak vykrvácí. Kočí sice klel jako pohan, ale pomoc těžce zraněnému odepřít nedokázal. Zapřáhl valacha, přistavil sáně před hospodu a chlapi mu na saně naložili bezvládné tělo zabalené v houni. V mihotavém světle lucerny bylo vidět, jak má nešťastník promočený kabát a potřísněný obličej něčím temně rudým a lepkavým. Když to kočí viděl, už nic neříkal, práskl bičem a vyrazil do mrazivé tmy směrem na Františkov.

Cesta na Kvildu byla dlouhá, saně vrzaly ve zmrzlém sněhu a koni šla od huby pára. Kočí se ani neohlédl, jen nadával na zimu a na mizerný život. Když stoupal do táhlého kopce od Vltavy k lesu, kde kůň zpomalil do kroku, raněný na korbě se potichu svezl do hluboké závěje u cesty, oklepal ze sebe sníh a po silnici upaloval zpátky do tepla borovoladské hospody.

Kočí, zmrzlý na kost, zatím dorazil na Kvildu a zabušil na dveře starého doktora. Rozespalý lékař vyšel na zápraží, kočí se otočil k saním – a zůstal stát s otevřenou pusou. Houně byla prázdná, jen na dřevěných prknech se v mrazu leskly temně rudé, zmrzlé skvrny. Doktor v domnění, že se kočí pomátl z mrazu nebo z kořalky, vynadal mu do starých bláznů a zabouchl dveře.

Rozlícený kočí hnal koně zpátky. Když vtrhl na Borovce do hospody, připravený sešvihat osazenstvo bičem, přivítal ho bouřlivý řehot z mnoha hrdel. Seděl tam taky ten jeho „mrtvý“ dřevař, zdravý jako řípa, a utíral si z tváře poslední skvrny – hustého vína z černého rybízu, kterým ho chlapi před odjezdem důkladně polili. Hospodský hned postavil před zkoprnělého kočího plný džbánek téhož moku a vybídl ho, ať si té krve také cucne, že je to na účet podniku. Kočí překousl vztek, sedl si mezi ostatní a za chvíli se snad poprvé v životě s nimi dal do smíchu. Od té doby už nebyl takový morous a ta ona „noční krev“ se stala velmi populárním místním nápojem.


(Baru A. I. Nehodná, Nové příběhy ze staré Šumavy)

Diskuze

Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.

Nevyplňujte toto pole

Bezpečnostní kontrola

Vložením komentáře souhlasíte s podmínkami ochrany osobních údajů