Šumavské bylinné

Velarium a Šumavské bylinné patří odjakživa nerozlučně k sobě, téměř jako Borová a Lada. Nakladatel již v útlých dětských letech dychtivě tiskl svůj zvídavý nosík do škvíry zelených vrat expedice vimperské Mykoprodukty, aby si přičichl k té dráždivé a tajemné vůni „vínečka“ (jak to libozvučně vysvětlila maminka-učitelka). V pozdějších letech bylo šumavské bylinné ústředním poradním nápojem vimperského magnetického okruhu a oba členové skupiny Neurocabaret jej dokonce měsíc před vojnou v září 1987 v rámci svého brigádního působení vyráběli a to po dlouhých letech v poctivé várce (byli totiž zaměstnanci instruováni, že pelyňku mají dát jen polovinu, ale jejich poctivá srdce se tímto zločinným příkazem odmítla řídit a šarže 87/09 byla tím pádem tujónově mnohem vyzbrojenější, nicméně se jim kvůli ZVS nikdy nepovedlo objevit, zakoupit a ochutnat plod své práce). Pokud někdo lahev s touto etiketou ještě vlastní, může být náležitě hrdý a prosíme ho/ji, aby nás kontaktoval.

Při překotném rozvoji Velaria po pádu totality začalo být pravidlem dělat na volných stranách knížeček jakési patafyzické „reklamy“ a šumavské bylinné se tak propagovalo těmi nejrozmanitějšími a nejztřeštěnějšími způsoby – nejslavnější z nich je výjev s tehdejším ministrem školství Piťhou, kterak na začátku školního roku připíjí „na zdravou školu a veselé děti“ (ve skutečnosti připíjel mnohem přízemněji nějakým moravským révovým), která svého času měla velký ohlas (o historii nakladatelství se můžete dozvědět více ve sborníku výstavy 35 let Velaria). A právě díky těmto bláznivým připomínkám přetrvalo šumavské bylinné v paměti i po svém zániku v roce 1995, než bylo znovu vzkříšeno v roce 2019. Výběr z těchto pseudoreklam napříč velárními tituly na webu partnerské Mykoprodukty. Pro zvídavé připomínáme, že v tamější sekci Šumavský bylinný kult najdete i spoustu zajímavostí o této tekuté šumavské legendě a jejích výskytů v literatuře, filmu a hudbě.

Vlajkovou lodí vzkříšené a obnovené společnosti Mykoprodukta je Šumavské bylinné, tradiční bylinný elixír vyráběný na Šumavě podle původní receptury proslulého vimperského lékárníka dr. Budínského. Ten v roce 1897 pro své pacienty vytvořil nápoj, přispívající k dobrému trávení. Obsahuje výtažky 22 vybraných druhů šumavských bylin a cizokrajného koření, které mu dávají nezaměnitelnou vůni a chuť.

Osobitý nápoj s obsahem pelyňkového alkaloidu tujónu, který byl svého času de facto legálním lehkým halucinogenem socialistického Československa, je obestřen spoustou pověstí, příběhů a mýtů a stranou svých nezpochybnitelných podpůrných účinků dobrého trávení byl a je oblíben tvůrčími duchy slova, obrazu i hudby. Takže nepřekvapí, že se objevuje ve filmech (Pupendo, Občanský průkaz), literatuře (knihy Martina Sichingera, Petry Klabouchové či Petra Stančíka), hudbě (trampské i alternativní) a dokonce jej Zdeněk Svěrák infiltroval do pohádky, kterou většina z nás považuje za dětem neškodný večerníčkový standard – Radovanovy radovánky. Na domovském webu Mykoprodukty v sekci Šumavský bylinný kult naleznete veškeré detaily.

Kromě něj Mykoprodukta vyrábí další tradiční bylinný elixír – Enzián. Obsahuje výtažek hořce a přírodní výtažky z exotických bylin a koření, které mu dávají nezaměnitelnou vůni a chuť. Hořčiny obsažené v bylinách přispívají k sekreci žaludečních šťáv a tedy k dobrému trávení a chuti k jídlu.

Význačnou trojici nápojů s logem tří hříbků doplňuje Šumavské višňové – kupáž ovocných vín ve svěžím harmonickém celku. Pečlivě zvolená chuťová kombinace ostřejších višní a jemných, voňavých jablíček ze sadů šumavského podhůří. Vyšší zbytkový cukr s mírnou kyselinkou a vyšším alkoholem tvoří dokonalý souzvuk. Víno má plnou a bohatou chuť.